V článku najdete:
➸ Kapesné pro děti ~ od kolika let?
➸ Na nákup vlastní kapesné
➸ Plánování s dětmi
➸ Společné peníze v rodině
➸ Kapesné a emoční inteligence
➸ Finanční odměny a respektující výchova
Kapesné pro děti ~ od kolika let?
Naše dcera si začala šetřit svoje peníze ve 3 letech, kdy si na každém nákupu chtěla kupovat něco, co jsem já kupovat nechtěla (sladkosti, plastové blbůstky u pokladny nebo dražší věci).
Tak jsme se domluvili, že jí budeme dávat kapesné a na tyto věci si může šetřit svoje peníze (začali jsme na 10 Kč a s přibývajícím věkem a potřebami jsme kapesné zvyšovali).
Děti si o svém kapesném rozhodují samy. Je na nich, za co peníze utratí, přestože se nám to líbit nebude (tady zase doporučuji respektující komunikaci).
U kapesného je důležitá pravidelnost
My jsme v tom nebyli důslední a často jsme zapomínali kapesné dětem dát. Budík v mobilu to sice jistí, ale kartičku k magnetu v našem plánovacím kalendáři přece musela mít.
Od té doby, co si v kalendáři plánujeme, jsou děti v obraze a taky ví, že každou neděli dostanou kapesné.
Na nákup vlastní kapesné
Na takové ty dětské nepříjemné emoce při nakupování, kdy dítě něco bez debat chce (rozumějte řve na celej obchoďák a nechce odejít) nám pomáhá předem se domluvit (cca od 3 let dítěte).
Když jdeme na nákup, vysvětlím předem, jestli mám omezený rozpočet a dnes dítěti nic nekoupím (předem uznám jeho pocity a potřeby), nebo do jaké ceny dítěti něco koupím.
Jinak připomenu (bez zvyšování hlasu), že si na svoje věci šetří svoje kapesné a pokud peníze už nemá, může si zase našetřit a něco si koupit příště (zase nechávám nepříjemné emoce projít tělem, bez hodnocení a potlačování).
Dcera díky tomu začala vnímat hodnotu peněz a už neříkala, že si je přece kdykoliv vyberu z bankomatu.
Mluvili jsme o penězích a kapesném. Chápala hodnotu a cenu, kterou pro získání peněz dáváme.
Začínala rozumět i rozpočtu.
Plánování s dětmi
K předcházení konfliktu na nákupech se můžeme předem domluvit, co by dítě chtělo, aby bylo spokojené Půjdeme na hřiště před, nebo po nákupu? Nebo navrhuješ něco jiného?
Ze začátku dáváme návrhy my, ale jak na tenhle systém win-win spokojenost všech děti najedou, necháváme něco vymyslet je.
Často se ptám na hřišti, kdy už půjdeme domů (řeknu svoje pocity a potřeby) a holka sama navrhuje počet minut (dřív jsem navrhovala počet minut já).
Pak jen připomínám kolik zbývá času a když už jdu domů a dítěti se nechce, připomenu hodnoty a naši domluvu a stojím si za svým.
Někdy udělám výjimku, posunu svoje hranice (když mi to nevadí), ale zdůrazním, že to je výjimka, aby si děti nemyslely, že když mě budou přemlouvat, tak jim to přece vždycky vyjde.
Jindy jsem pevná jako skála, nekřičím (ehm snažím se :)), nechám projít jejich emoce jak dlouho potřebují a jde se.
Hranice jsou pohyblivé, podle aktuální situace a rozpoložení jednotlivce.
Společné peníze v rodině
S mužem nedělíme peníze na moje – tvoje.
Peníze jsou naše společné, nezávisle na tom, kdo víc vydělává, jsme přece rodina. Samosebou když mám nějaké výdaje a nemám prostředky, domluvím se s mužem. A příště třeba zase já zadotuju potřebné výdaje.
Kapesné dětem dáváme jen tak, bez podmínek, jsou taky součástí rodiny.
Děti vnímají, co obnáší vydělávání peněz a to především čas tomu věnovaný (na úkor času věnovaného jim nebo sobě).
Když někdo chce něco dražšího, ať už dospělý nebo dítě, probereme to (naše pocity, potřeby, situaci) a rozhodneme jestli ano, nebo proč ne. Popřípadě si na to šetříme (stejně jako si děti šetří svoje kapesné).
Ani na cestách neřešíme kdo za co platí, jde to z našeho společného rozpočtu, o kterém máme povědomí.
Kapesné a emoční inteligence
U kapesného se dá rozvíjet i emoční inteligence. Podle situace dáváme druhým lidem peníze jen tak, ať už jde o umělce a pouliční muzikanty nebo lidi bez domova, dýško obsluze nebo i pravidelný příspěvek na charitu.
Vedeme děti k altruismu, umět druhému pomoct nebo ho obdarovat bez potřeby nárokovat si za to protislužbu.
Děti zjistí, že i za pomoc druhým získají nějakou formu energie.
Dětem můžete udělat víc kasiček na kapesné. Do jedné si šetří na svoje potřeby, do druhé na charitu (my jsme s dcerou vybraly azyl pro hospodářská zvířata).
Pokud dítě bude chtít, může si šetřit kapesné na aktuální potřeby, ale může mít i další skleničku, třeba na nějakou dražší velkou věc, kterou si přeje a nechce si z těchto peněz brát na aktuální drobnosti.
Na všem se domluvte s dítětem, aby si určilo, kolik si bude dávat peněz do jaké zóny.
Může být fajn spořit si i na co kdyby (nečekané události, něco rozbitého, apod.).
Děti se díky kapesnému učí na vlastní kůži s penězi hospodařit (i do budoucna).
A proč nedávat peníze dětem za domácí práce?
Finanční odměny a respektující výchova
Dítě si nezvnitřní ty správné hodnoty, ale dělá to pro odměnu, nebo aby se vyhlo trestu.
Proto nedáváme peníze (ani žádné jiné odměny) za takové ty samozřejmosti a své vlastní zodpovědnosti nebo domácí práce. Proč by potom pomáhali zadarmo?
A co si budeme povídat, s rostoucím věkem roste i hodnota odměn a tedy i výše peněz.
Přeji si, aby děti pomáhaly ze své vlastní vůle, ale tak jako každý člověk, mají možnost odmítnout a nedělat to. Viz článek o uklízení.
Děti do ničeho nenutíme, my jsme děti chtěli a ony nám nic nedluží, nejsou našimi otroky. Snažíme se je vést ke správným hodnotám a ctnostem a vést k těmto hodnotám je v rozporu s praktikami autoritativní výchovy,manipulací a násilím.
K rozvoji podnikavého ducha se můžete dětí zeptat, co mohou udělat pro to, aby si mohly vydělat víc peněz.
Můžete se domluvit třeba na nějaké práci navíc (mimo osobní samozřejmosti a domácí práce, za které vám taky nikdo neplatí a dětem za péči o svou domácnost také nikdo platit nebude).
↟↟↟↟↟
Sdílejte na fb:
