Domácí porod Archivy - V městské džungli

Bc. Soňa Klingerová, DiS., RN působí od roku 2003 jako porodní asistentka v Kanadě. Z Česka toužila odjet někam hodně daleko, věděla, že to bude anglicky mluvící země. Rozhodovala se mezi USA a Kanadou a poté, co si v jednom cestovatelském časopise přečetla reportáž o místním West Coast Trail a ostrovech v kanadské Britské Columbii bylo rozhodnuto. Po studiu na místní univerzitě obdržela licenci a začala pracovat na severu Kanady.

Jaká byla vaše cesta k práci porodní asistentky v Kanadě?

Velmi spletitá. Kanada chce mít jistotu, že než někoho pustí pracovat do svého zdravotního systému, tak dotyčný člověk má vzdělání ekvivalentní kanadskému. Protože české a kanadské vzdělání porodní asistentky se v některých aspektech liší, neminulo mne studium na kanadské univerzitě, doplnění vzdělání v některých oblastech, mnoho srovnávacích zkoušek teoretických i praktických a nakonec samozřejmě závěrečná licenční zkouška nutná pro praxi.

Jsou nějaké rozdíly v kompetencích porodní asistentky v Kanadě a porodní asistentky v ČR? Vnímáte třeba i nějaké rozdíly v přístupu lékařů k porodním asistentkám?

Kompetence porodních asistentek jsou v Kanadě opravdu rozdílné a odlišné od ČR. Začíná to již vzděláním, které je jiné, je zaměřené i na porody mimo nemocniční prostředí. Midwife v terénu má preskripční právo a může předepisovat určité léky. Dále vykonáváme a obnovujeme si každé dva roky určité kursy a zkoušky, například z resuscitace dospělých a zkoušku z neonatální resuscitace a následné péče. Každá porodní asistentka nebo sestra se specializací v gynekologii a porodnictví pracující v porodnici má v kompetencích i hodnocení a popis kardiotokografie. Včetně toho, když má žena zavedený intrauterinní katetr, který děložní činnost monitoruje a nebo je dítě monitorováno pomocí “vnitřního CTG” přes skalpovou elektrodu. Všechno hodnotíme a popisujeme my a abychom si udržely erudici, tak i z tohoto děláme každé 2 roky obnovující zkoušku. Zároveň se na ní musíme naučit všechny novinky, které za poslední 2 roky přišly v platnost.

Praxe se liší také pro podávání léků. I pokud medikaci naordinuje lékař, tak já za její podání nesu stejnou odpovědnost jako on. Musím vědět, zda ji podat mohu, můžu se v rámci svých kompetencí rozhodnout, že ji podám později a nebo vůbec, pokud by to představovalo pro ženu risk. Když v rámci svého posouzení zhodnotím, že víc oxytocinu pacientce nepodám, nikdo mne nemůže přinutit, je to jenom moje rozhodnutí na základě stavu matky i dítěte. Protože i já zodpovídám za eventuální negativní následky. Ty mne mohou stát licenci, kromě toho, že nesprávné podání poškodí matku nebo dítě. Co se týká spolupráce s lékaři, nemůžu si stěžovat. Vycházíme všichni navzájem dobře, respektujeme se. Vztah je profesionální a na úrovni, ale zároveň milý a více přátelský než si to pamatuji z ČR a to i k pacientkám.

V ČR si žena může zvolit jakékoliv místo k porodu, ale už nemá nárok na odbornou péči při porodu doma. Zákon u nás neumožňuje, aby porodní asistentka pomáhala u porodu v domácím prostředí. Média podávají někdy až bulvárním způsobem informace o domácím porodu a veřejnosti chybí objektivní informace.
V Kanadě jsou tedy úplně jiné podmínky a domácí porod je běžnou praxí? Proč si myslíte, že systém v ČR domácí porody stále neumožňuje?

V Kanadě, budu mluvit za provincii Britská Kolumbie, si může žena vybrat místo porodu buď v nemocnici nebo doma. Na porod doma musí splňovat určité podmínky, tedy ve zkratce být zdravá, mít fyziologické těhotenství, jednočetnou graviditu a další. Pokud tyto podmínky splněny nejsou, tak je jí doporučen porod v porodnici a to stále může být s vedením její PA. Záleží vždy o jaký stav se jedná. Běžně chodí ženy se svojí PA a dulou rodit do porodnice. Žena je tam stále v péči svojí PA, která její porod vede. Prostě mají v porodnici všichni svůj pokojíček a lékař je vlastně při fyziologickém průběhu vůbec nevidí. Domácí porod je navzdory tomu docela častý, legální a nikdo se nad touto volbou nepozastavuje.

V Česku se musíme více naučit respektovat cizí přání, názory a vědět, že co třeba není dobré pro mne, neznamená, že není i pro jinou ženu či rodinu. Neodsuzujme, nechme ostatním jejich prostor k žití, k porodům, k výchově. Myslím, že největší překážkou ke skutečné legalizaci domácích porodů se vším všudy je v ČR zkostnatělé myšlení, lobby lékařů a také finanční zájmy samotných lékařů a nemocnic. Poslední jednání v poslanecké sněmovně ohledně zvýšení kompetencí porodních asistentek nám to jenom dokazují.

Další problematikou v ČR je zamlklé těhotenství.
Zamlklé těhotenství se nejčastěji stává ženám v 1. trimestru a většinou jsou ženy u nás v ČR automaticky posílány na kyretáž (revize dutiny děložní), což je krátký operativní zákrok pod celkovou anestezií. K informovanému souhlasu s dalším postupem by měla být žena poučena o všech možnostech řešení včetně alternativ, což se v ČR běžně neděje.
Sama mám se zamlklým těhotenstvím zkušenost a lékařka mě neinformovala o jiných možnostech i po mém dotazování, jestli to nejde vyřešit nějak přirozeně. Vypsala mi žádanku a poslala mě do nemocnice na zákrok. Začala jsem hledat informace a zjistila jsem, že mám na výběr. Přestoupila jsem k jiné gynekoložce, která sice respektovala moje rozhodnutí vyčkávat na samovolný potrat, ale také s tím neměla zkušenosti a nevěřila, že se samovolný potrat povede.
Jaký je přístup k zamlklému těhotenství v Kanadě a jaké jsou postupy, když těhotná žena zjistí, že její miminko se už nevyvíjí nebo srdíčko nebije? Je žena seznámena se všemi možnostmi i riziky?

Samozřejmě. Porodní asistentka nebo lékař ženě vysvětlí všechny tři možnosti řešení. S tím, že vyčkávací postup na spontánní odchod gravidity je vždy preferovaný, protože je pro dělohu i cervix šetrnější. Aby se ale žena mohla rozhodnout, tak předloženy jsou jí všechny klady i zápory jednotlivých metod. Mezi ty další metody patří užití medikace, která spontánní potrat vyvolá. Užitím tabletek se dá celý proces vlastně oproti vyčkávacímu přístupu načasovat. Pro zhruba 80% – 90% žen tato metoda funguje během 24 hodin. Samozřejmě je jim nabídnuta možnost, kterou představuje klasická revize dělohy a jsou jim vysvětlena rizika. Na ženu se neklade žádný tlak v tom, že musí ihned vědět co chce a pro co se rozhodla. Zamlklé těhotenství je v děloze nejspíš již nějakou dobu před zjištěním a nepředstavuje až na raritní vyjímky stav, který musíme okamžitě a rychle řešit. Žena zůstává se svým lékařem či PA v kontaktu a domluvit se na postupu mohou i až za několik dní.

Pokud si žena zvolí vyčkávací metodu na samovolný potrat, kolik času ji lékaři dají, chodí se na nějaké pravidelné prohlídky?

V případě zamlklého těhotenství v 1. trimestru se na spontánní odchod gravidity, tedy vlastně na spontánní potrat, může čekat skutečně dlouhou dobu. Většinou vše proběhne do několika týdnů, ale nejsou výjimky, že žena čeká déle. Doba čekání, která se většinou bez problémů připouští, je 6-8 týdnů. Někdy prostě trvá, než tělo dostane signál, že má neprosperující gravidita odejít. Trvá to, ale ten signál přijde. Žádné tělo si těhotenství “neponechá” a to je důležité říct. Někdy se to zdá nekonečné, psychicky je doba čekání dlouhá a ženy si většinou přejí, aby už to měly rychle za sebou. Je to doba, kdy vlastně je žena stále těhotná a vlastně už není. Čeká ji něco, o čem ví, že nebude příjemné a neví, jak to bude probíhat. V tom jí porodní asistentka nebo lékař podporují, zodpovídají otázky a měly by ji i reálně připravit na průběh. Ani ten totiž není, stejně jako porod, u každé ženy stejný. A spontánní potrat skutečně takovým malým porodem se vším všudy je.

Na kontroly fyzicky většinou žena chodit v době vyčkávacího postupu nemusí (obzvláště nyní v době Covidu), pouze se během této doby dělají opakovaně krevní testy. Má předepsaná silná analgetika, často opiáty, v tabletkách. Ale v telefonickém kontaktu se svojí porodní asistentkou nebo lékařem je pravidelně a po celou dobu zamlklého těhotenství a i po následné ztrátě. Může jim kdykoliv zavolat a může se i kdykoliv během čekání rozhodnout pro užití mifepristonu (tabletky na vyvolání) nebo kyretáž. Je nutné, aby věděla, že své rozhodnutí může kdykoliv změnit a rozhodnout se pro chirurgické řešení, pokud už by emocionálně čekat nevydržela. Počítá se s tím a je jí vyhověno. Část žen se při vyčkávacím postupu opravdu takto rozhodne, není to nic neobvyklého ani nepochopitelného. Mají na to právo, protože je to jejich tělo, jejich těhotenství a jejich psychické zdraví.

Pokud jde žena na kyretáž do nemocnice, jsou u vás k tomuto úkonu nějak školení lékaři, jak k ženě v tomto citlivém okamžiku přistupovat, jak s ní mluvit? V ČR si ženy často stěžují na velmi nemístné, zlehčující a zraňující poznámky typu „nebrečte, však si uděláte jiný, vždyť je to pár buňek“ což není moc empatické.

Každá porodní asistentka, sestra i lékaři pracující v poradnách a v porodnicích na oddělení, kde se setkáváme s těhotenskými ztrátami, mrtvě rozenými miminky, pozdními potraty a interrupcemi z genetických příčin, absolvují školení a certifikační kursy ohledně perinatálních ztrát s důraznou edukací ohledně psychické a emocionální stránky ženy. Do perinatální ztráty počítáme i časnou těhotenskou ztrátu, protože pro ženu a jejího partnera je miminko miminkem už od začátku početí.

Tyto kursy, školení a semináře kladou velký důraz na to, co takovým ženám říkat a co naopak je říkat nepřípustné. Týká se to i radiologů a radiologických asistentek, které jsou prvními, které ženě při ultrazvuku neprosperující těhotenství či zamlklou graviditu oznamují. Jsou školení na to, jak a co se říká. Jsou školení na to vyjádřit svůj smutek se ženou a ponechat jí poté o samotě s partnerem v místnosti, kde se ultrazvuk prováděl. Na dveře dají cedulku, že tam nikdo nesmí. Jakékoliv okamžité “vyhození” na chodbu v době šoku, který mnozí prožívají, je nepřípustné. Teprve až poté, co je žena schopná místnost opustit, tak odchází. Následně je zkontaktována svojí porodní asistentkou nebo lékařem a ti ji vysvětlí možnosti řešení.

V ČR ženy po kyretáži někdy zůstávají v nemocnici na pozorování, jsou na oddělení, kde bývají ženy těhotné nebo s právě narozeným miminkem, což celé situaci se ztrátou miminka a právě prodělanou operací může přitížit. Jsou v Kanadě stejné postupy, nebo je žena po kyretáži na jiném oddělení, kde je tato situace nepravděpodobná?

Kyretáž je ambulantní výkon, po kterém má následovat sledování ženy jako po jakémkoliv jiném zákroku v krátkodobé anestezii. Toto sledování trvá většinou 2 hodiny a probíhá na tzv. dospávacím pokoji. Ambulantní výkon nevyžaduje hospitalizaci. Po sledování odchází žena s doprovodem domů. Hospitalizace po kyretáži zřejmě v některých českých nemocnicích stále není výjimkou, ale snad už se hodně redukuje. Nemá žádný přínos, postrádá to smysl a je to pro systém i finančně nákladné. Ať už se jedná o revizi po zamlklém těhotenství nebo po interrupci, tak tyto hospitalizace v neposlední řadě neprospívají ani psychickému komfortu ženy.

U nás je asi 3 roky zákon, že si rodiče mohou vyžádat jakkoliv staré tělíčko miminka k pohřbení, rozloučení a uzavření celé situace. Před tím to nebylo možné. Jaká je situace v Kanadě?

V Kanadě si můžete vyžádat totéž. Ne moc velké procento žen to v 1. trimestru dělá, ale když si to přejí, nikdo jim to neodpírá. Ve 2. a 3. trimestru, kdy je žena po ztrátě krátkodobě hospitalizovaná, máme k dispozici celý protokol postupů, který zajišťuje, jaké kroky musí být splněny a co je třeba udělat, včetně toho jak se nakládá s tělíčkem dítěte. Tento protokol se liší podle stáří těhotenství. Péče o ženu a zemřelé dítě je poskytována nejen lékařem a PA, ale i sociálním pracovníkem a někteří rodiče využívají i spirituální podporu, kterou nemocnice zajišťuje.

Vidím, že přístup zdravotnictví v Kanadě je opravdu rozdílný. U nás je stále spousta žen manipulována do kyretáže, bez potřebného času, empatie a informací. Doufám, že se přístup zdravotníků změní k lepšímu i tady v ČR.
Je něco, co byste ještě chtěla říct ženám, které jsou v této nelehké situaci?

Vzkázala bych jim, aby nikam nespěchaly. Zamlklé těhotenství v 1. trimestru není akutní stav, který se musí řešit ihned. Není žádný důvod jezdit okamžitě se žádankou na revizi do nemocnice. Pokud zamlklé těhotenství nedoprovází symptomy, které budou vyžadovat okamžitou intervenci (to se stává opravdu málokdy), tak je čas.

Je čas na to jít domů, ze všeho se vyplakat, vyspat, uvědomit si co se vlastně děje, promluvit si s partnerem, maminkou či kamarádkou a až potom se rozhodnout, co vlastně chci dělat. Rozhodnutí o postupu je vaše. Jak vyčkávací postup nebo užití tabletek na vyvolání potratu, tak revizi musí přijmout kromě těla i naše hlava a musíme být přesvědčení, že děláme to, co chceme my a to, co je pro naše tělo nejvhodnější. To je u každé ženy jiné, neexistuje univerzální postup a ani rada pro všechny.

Ženám, které se rozhodnou pro vyčkávací postup bych vzkázala, aby si zajistily podporu své porodní asistentky nebo dobrého lékaře. Také podporu partnera nebo kohokoliv, komu věří. Vedle PA to může být ještě i dula. Aby se nedaly při delším, bezkomplikovaném průběhu či delším čekání zviklat k výkonu, který nechtějí, pokud ho opravdu nechtějí. I způsob toho, jak žena prodělá svoji ztrátu, by měl být její volbou a nikdy na ni, stejně jako na porod, nezapomene.

Bc. Soňa Klingerová, DiS, RN působí jako porodní asistentka v Univerzitním centru patologických a rizikových těhotenství a porodů v kanadském Vancouveru. Zabývá se tématy asistované reprodukce, ženské neplodnosti, reprodukční medicíny a ovlivnění fertility životním stylem. Věnuje se také holistickému poradenství v péči o pleť, anti-agingu a suplementaci v klinické praxi a sportu.

Najdete ji na Instagamu @organicstyle.cz a blogu www.organicstyle.cz, kde se věnuje ženskému zdraví, tématům péče o pleť, zdraví kůže a konzultacím v oblasti zdravé pleťové rutiny.

Můj příběh se zamlklým těhotenstvím a vyčkávacím postupem na samovolný potrat najdete tady.

A příběh mého porodu v porodnici a porodu doma najdete zase tady na webu Příběhy zrození.

↟↟↟↟↟

Sdílejte na fb:

Porodní asistentka z Kanady | Domácí porod, zamlklé těhotenství, jak to chodí v zahraničí?

↟↟↟↟↟

Animal Friendly