Když cestujeme s dětmi, fungujeme s nimi stejně, jako doma.
Zpožděný let
Tady jsme čekali pár hodin na zpožděný let. Ideální stav najít si kamaráda/ku na hraní.
Nijak jsme dceru neprudili, ať si sedí na zemi a zkracuje si to čekání jak chce. Jo, sice ta zem je špinavá, je tam prach, ale oblečení se vypere a ruce potom na wc umyjeme nebo máme desinfekci, že jo.
Oproti tomu holčičku pořád její babička i maminka napomínaly, ať se tam neválí, později ať tak rychle neběhá…
To je ten rozdíl nechat život buď plynout, nebo sebe i děti pořád něčím prudit. Potom chápu, že si někdo bere na dovolenou i babičku na hlídání. A to nic proti dovoleným s babičkama, taky bych chtěla vzít mamku někam daleko vypnout od starostí.
Přijde mi velká škoda, že si spoustu lidí v okolí myslí, že s malými dětmi se nedá cestovat. Nebo že je jim líp doma v postýlce. Raději nevytáhnou paty z domu dokud nepovyrostou, nebo jedou sami rodiče a děti nechají někomu na hlídání.
Cestování děti obohacuje
Vnímají jinou řec, kulturu, adaptují se na různé hektické situace a jsou odolnější (stejně jako rodiče), mají spoustu nových zážitků a hlavně rozhled, že se všechno netočí jen v té naší informační bublině.
Prostě cestování s malými dětmi není jen pruda. Vidíme ty skoky ve vývoji, jak je každá cesta posune zase o něco dál.
My cestujeme s dítětem stejně jako před tím. S prvorozenou na první dovolenou po skončení šestinedělí (včetně přestupů vlakem a autobusem). Mimo Čr krátce před 1. rokem (neplatili jsme za letenku) a stanovali jsme v 1. roce. S druhorozeným už před šestinedělím a za hranice ve 3 měsících.
Mít víc prostředků, byli bychom furt někde. Při úsporném režimu na luštěninách se ale dá ušetřit. My ty luštětiny stejně jíme furt…
Velký pomocník na cesty je kojení a nosítko (šátek je pro mě moc zdlouhavý-vázání při rychlých přenusech z vlaku atd…), to je prostě základ pohodlné dovolené (i života celkově). Proto jsem se nebránila ani dlouhodobému kojení do samoodstavu, protože to je prostě to nejlepší a nejrychlejší z hlediska stravy a tekutin, i z hlediska stresových situací a uklidnění dítěte, příroda to krásně zařídila.
Hllavní taky je, nevytvářet ty umělé hranice, abychom si to opravdu užili. Taková ta pravidla etikety a představa společensky přijatelného chování dětí jdou stranou. Samozřejmě, že nenechám dítě všem skákat po hlavě a obtěžovat spolucestující, ale neprudím ho kvůli tomu, když sedí na zemi nebo si chce zout boty.
Cestujte s dětmi od mala
Čím dřív se děti adaptují na cestování, přesuny a celkové změny, tím líp to bere jako něco naprosto normálního. Hlavní prostě je, tolik nelpět na „společensky přijatelném chování“ dětí a nechat je prostě žít, objevovat, učit se, zkoumat a všichni si to užijete o to víc.
V zahraničí toto místní lidé neřeší, naopak mají k dětem a jejich přirozenému chování kladnější přístup. I ta interakce s vašimi dětmi je velmi příjemná a zábavná. A není vyjímkou, že potkáte rodiče s dětmi na hřisti třeba v 11 večer. A nikdo se pohoršeně nedívá.
Takže se nenechte nikým odradit a vyražte kam vás to láká, třeba „jen“ stanovat v okolí. Stanování v přírodě je taky boží.
My s kočárem necestujeme, je to pro nás pohodlnější, kočár je pro nás zbytečná zátěž. Takže je základ u malých miminek znovupoužitelná a pratelná přebalovací podložka, využívám ji i jen jako dečku pod miminko na mokrou trávu nebo kdekoliv, kde potřebuju miminko položit a povrch se mi nezdá úplně ok (nepříjemný, špinavý, nebo když nechci pobuřovat tolik okolí – na stolek ve vlaku nebo jinde…). Ze spodu je nepromokavý softshel a z druhé strany nějaká látka. Mám ji od prvorozené dcery a nechtělo se mi shánět novou v klučičích barvách pro kluka…
Pokud jste na stejné vlně, přidejte se do naší skupinky Punkové cestování s dětmi, ptejte se, sdílejte a inspirujte.
↟↟↟↟↟
Sdílejte:
