Třídenní přechod s dětmi Českým rájem

I v Hrubých a Prachovských skálách se dá s malými dětmi

Přechod s dětmi v Českém ráji? Proč ne?

➸ Já batoh a 12 kg Malýho Bizona (1 rok) v nosítku.
➸ Divoká Řeka (5 let) batůžek s oblečením a pláštěnkou.
➸ Náčelník krosna.
➸ Vždycky cestujeme bez kočáru a bez auta.
 
Nebojte se toho. Stačí ukázat prstem na mapě, naplánovat vámi ucházející vzdálenost, kterou ujdete, vyřešit spaní v okolí (venku nebo ubytování airbnb.cz/booking.com) a mrknout na vlaky (popřípadě jiné spoje).

Pak už stačí koukat na trasy odkud kam. Appka v mobilu to jistí.

Třídenní putování

Divoká Řeka slavila 5. narozeniny a dostala k nim putování po lese. A taky spaní na zámku.
Dohromady najeto vlakem skoro 600 km (k přechodu 354 km a zpět domů 241 km) a nachozeno přes 50 km.

Přechod byl z Turnova do Hrubé skály a další den do Prachovských skal.
 
Byl to náš první přechod. Dokážu si představit delší trek a spaní pod širákem. Třeba jednou vyjde můj přes deset let starý sen ➸ pouť do Santiaga ve Španělsku. V té době jsem neměla děti, ale teď bych si to s nimi moc přála.

Nultý den

➸ Vlak Olomouc – Praha (na vegan fest do Crossu a na poloprázdnej Karlův most).
Nachozeno 13 km.

1. den

➸ Vlakem do Turnova. Začátek přechodu.
Z Turnova túra do Hrubé skály (po cestě hrad Valdštejn).
Nachozeno 16 km.
Ubytování na zámku Hrubá skála.

Když galerii rozkliknete, ukážou se vám celé fotky.

2. den

➸ Cesta na vlakáč do Libuně a ze zastávky túra do kempu Prachovská osma.
Potom do Prachovských skal.
Nachozeno 17 km.
Ubytování v chatce.

3. den

➸ Na vlak směr domů. Nejdřív do Hradce, pak přestup do Pardubic a přestup na vlak do Olomouce (první dětský kupé na této akci).
Nachozeno 7km.
Někdy to byl pochopitelně boj  (emoce), ale to jen na začátku, protože Divoká Řeka je na mě až moc citlivá, negativní, chytrolínka a taky tvrdohlavá koza (ne náhodou je koza v čínským znamení jako já).
Ale je to prostě dítě, takže pro mě mega tréning Zenu (ostatně jako celý rodičovství).
 
Malej Bizon je zase někdy moc uřvanej a chovací, ale co? Je to prostě dítě a lepší nosit nebo kojit a mít klid. Win-win spokojenost všech, než negace na všechny strany a fyzický a hlavně psychický vyčerpání všech.
Takže bez nosítka ani ránu.
 
Ale jinak jsou to většinou lásky a mega pohodáři. A parťáci. A skvělí cestovatelé. A ty vzpomínky, zážitky, rozvíjení…
Každá cesta stojí za to, než být furt doma, prát, vařit, uklízet… a pak ten návrat domů odpočatej… 
Takovou duševní hygienu potřebuju. Pořád.
 
Miluju to, miluju je, všechny, i náčelníka, že je stejné krve. Někdy se nepohodnem, ale nevytváříme dusno. Já zajišťuju tu rodinnou pohodu a psychickou podporu a on zajišťuje plánování a orientaci na cestách. Já žena, máma, ošetřovatelka, on muž, táta, vůdce.
 
Vyhovuje nám to a jsme sehraní. On platí a zve nás na jídlo. Já zase ráda uvařím na ohni (doma ale často vaří on, a jak).

Cestování s dětmi vlakem

Necestujeme autem, takže vlakem už to mám zmáklý a je to bez problémů, většinou. Ostatně děti už cestovaly i nočním lůžkovým vlakem (článek o Benátkách v zimě tady: Vánoce v Benátkách a o vlakovým tripu po Itálii zase tady: Neuvěřitelná cesta s dětmi nočním lůžkovým vlakem).
 
Takže nás už asi nic nepřekvapí. Akorát jsme teď zapomněli pastelky, takže jsme je po cestě koupili.
 
Dáváte s dětma túry a delší cestování i bez auta, nebo je to u vás impossible?
Na cestách s dětmi vlakem je dobré mít třeba dětský časopis.

Sláva, nazdar výletu!

↟↟↟↟↟

Sdílejte:

Mohlo by vás také zajímat