Neuvěřitelná cesta s dětmi nočním lůžkovým vlakem

Na první podzimní den jsme se vrátili z našeho prvního tripu nočním lůžkovým vlakem ve čtyřech (2 děti, Divoká Řeka 4 roky, Malej Bizon 3 měsíce).

Olomouc → Brno → Vídeň → Livorno (Itálie) → Piombino → Portoferraio (ostrov Elba) → Lacona → Portoferraio → Piombino → Řím → Vídeň → Brno → Olomouc.

Na konci bude itinerář ve zkratce a menší fotogalerie.

Naše první cesta nočním lůžkáčem

Celkový hodnocení 9 z 10 ☆, i v těch failech… Ale každá zkušenost dobrá, bez ní bychom nevěděli co a jak pro příště. Bylo to prostě boží, sem tam to bylo i vzrušující.

Tohle je článek o našem prvním cestování nočním lůžkovým vlakem, kde jsme popletli místenky, ale konec dobrý, všechno dobrý.

↟ A ten zážitek usnout ve vlaku ve Vídni, probudit se ráno v Itálii, vyčistit si zuby, vyměnit kalhotky a dát si snídani, to fakticky stojí za to!

Pak jsme se sekli v Livornu na čumendě a relaxovali v parčíku, díky čemuž (a naší hlavě děravé) nám ujel vlak do Piombina. Ten park byl přitom hned vedle nádraží!

Všechny vlaky a trajekty jsme měli předem naplánovaný a koupený, tak jsme museli jet dalším, díky čemuž nám ujel i trajekt na Elbu, ale naštěstí nový lístky nestály tolik jak jsme čekali.

↟ Poučení: příště kupovat lístky vždy na místě (kromě těch do zahraničí, které předem vychází leněji).

Dva dny před odjezdem domů nás společnost, kde jsme měli koupený zpáteční noční lůžkový vlak z Říma varovala, že zrovna v náš den odjezdu bude probíhat stávka a nepojedou vlaky nebo budou mít extra zpoždění, ať si ošéfujem kdyžtak jinou možnost cesty domů. Díky tomu jsme si teda hledali nejlevnější letenky (protože ty noční lůžkový vlaky nejezdí každý den).

Mohli jsme letět draze ten náš den, nebo za polovic o den později. Tak jsme jeli domů o den později a pobyt v Římě jsme si o jednu noc prodloužili. Tolik k naší snaze být klimatickými hrdiny a omezit lítání.

Aspoň jsme měli možnost Řím víc nasát, protože z cesty ve vlaku Piombino-Řím byla Divoká Řeka nachlazená z klimatizace.

Takže z prvního dne v Římě jsme moc neměli. Náčelník se mohl sám procházet a já na pokoji Divokou Řeku nadopovala bylinnýma pastylkama na krk, tinkturou z lichořeřišnice na imunitu a homeo chamomila na lehce zvýšenou teplotu a večer byla už fit.

Nejlepší zážitek v Římě?

Dvě jeptišky, jak šly cestou do Vatikánu na červenou!

Divoká Řeka by prý chtěla bydlet v domečku na pláži, po té několikadenní válendě v moři na Elbě. Bylo tam několik pláží od písčité po kamínkovou, i něco mezi, jedna taková dost apokalyptická sopečná nebo co…

A Malej Bizon tam oslavil 4.měsíc, v ten den se konečně otáčí ze zad na bříško, poslední dobou už to totiž skoro dával (párkrát omylem) a dost se u toho rozčiloval.

Nic není růžové

Ale s tím se počítá a jak jsem psala na fb, na tyhle stresový situace jsem se těšila taky nejvíc, protože tím trénuju to svý růstový myšlení, a nejsem v tom fixním jako doma v tom stereotypu. Baví mě posunovat ty společností zažité limity o cestování s dětmi.

Věřím, že to není pro všechny, ale já chci zase co nejdřív na další trip. Náčelník už koukal po Portugalsku, ale finální destinace je ještě ve hvězdách. Edit: V plánu byl trip zase po Itošce do Neapole, ale tahle coronasituejšn nám překazila plány…

Turisti vs. cestovatelé

Nejsme ten typ lidí, kteří jezdí přes cestovku někam do rezortu s all inclusive. My si rádi vše naplánujeme sami, seženem lístky, vyberem ubytování (airbnb/booking) nejlíp na více místech a rádi nasáváme místní kulturu a nakupujeme místní suroviny, ze kterých si pak i vaříme.

Někdy to bylo náročné, co si budem povídat, Malýmu Bizonovi rostly zuby, takže vždy uspávání v nosítku, někdy i slzička, ale jinak bez problému. I to je život a je jedno jestli špatně usíná doma nebo za hranicema. Celou noc pak vždycky prospí, na kojení se ošívá, ale to kojím v leže a spíme dál, ani nemusí plakat (spíme spolu v posteli).

Divoká Řeka střídá emoce z mega radosti během pidi sekundy na mega vztek nebo kňourání, ale ve finále si to užívala každej den, od moře a plavání, po hraní si se svou fantazií (všechny cesty vlakem jsem nevytáhla nachystanou kreativní zábavu).

Jo a zmrzliny, kila zmrzlin, nejlepší veganský co jsem kdy měla v bárku/restauraci/obchůdku v jedné biofarmě/vinici/olivovým hájku/relax zóně na Elbě. Kvůli tomu místu bych se na Elbu někdy i vrátila, fakt.

Hřiště byly všechny, jak by řekla Divoká Řeka „sto milion“ krát lepší než u nás doma, klasika.

Malej Bizon je ultra mega pohodář, holt druhorozenej už má zkušenější rodiče no.
Ale obě děti mají cestovatelskou duši, to říkám jenom proto, že jim s nama nic jinýho nezbývá. Ale jo, celkově to jsou skvělí parťáci fakt.

Mozek a zkušenosti

I to cestování, večerní, šrumec, lidi, přesuny, novy místa, jazyk… myslím, že to má velkej smysl pro ty děti. A ty zkušenosti, hned nám doma připadá Divoká Řeka zase vyzrálejší, i svou řečí. Tak to vnímáme po každé cestě.

Malej Bizon z nosítka všechno viděl, někdy čučel jak puk, šlo vidět, jak to všechno nasává a mozek ukládá (i s Divokou Řekou když byla malý mimi, jsem si říkala, že za toho prvního půl roku života je zkušenější než kdejaký bejby z kočáru, který nevidí co se kolem děje, kdo nebo co vydává ty zvuky, auta, tramvaj, štěkající pes, nakupování, cestování, celkově…). Obě děti jsou totiž 99,99 % nošenci, kluk jel poprvé v kočáru snad v 8 měsíci a pak zas dlouho ne.

↟ Dětský mozek očekává, že bude veden vjemy a zkušenostmi, které ho v životě budou čekat.

Děti jsou rození nošenci k nomádskýmu stylu života. Nechtějí být uzavření v bublině a až potom hop do vody a nauč se v ní plavat, aneb synapse a nejdůležitější období do 3let věku (potom ještě i do 6,7 let, pak už je mozek nastaven). Ani nemusíte cestovat nikam daleko, naše země je plná krás a zajímavých míst.

↟ Někdy to bylo náročnější a únavné

Hlavně pro rodiče, ale i to je život sám a děti budou odolnější, rozhodně zkušenější než my a jen tak je nic nerozhodí a nepřekvapí.

Přesně tohle jsem potřebovala, uvědomit si, že o nic nejde, že všechno přežijeme a hlavně si uvědomit, jak ta naše iluzorní stabilita pěkně doma na tom svým písečku je vazně jen iluze.

Nad tímhle jsem nedávno přemýšlela, když v noci vypadla ve městě elektřina a dělala jsem si srandu, že to je black out a co bychom dělali… Další den jsme zjistili, že vypadla v celým Olomouckým kraji a nikdo se k tomu nechtěl vyjádřit, že prý nikdo neví, co se stalo.

Takže brzo zase se prosolit k móři, nějaká ta kultůra a stresová zkouška života… bez kočáru, bez dudlíku, bez plenek.

Né samosebou že s plenkama, ale jeli jsme i bezplenkovku na pokojích, a musím říct, že jsem měla radost jak malá holka, když jsem věděla, kdy se chce Malej Bizon vyprázdnit, vidět jakou má radost on z volnosti a čistoty a hlavně jsme ušetřili spoustu jednorázovek.

Takže poslušně hlásím, že jsme doma živí a zdraví. Odinstalovaný apky sociálních sítí znovu v mobilu a alou zařadit se zase do systému. Takovej digitální detox je potřeba.

Slíbený itinerář ve zkratce

➸ Den 1. Olomouc → Brno → Vídeň (noční lůžkáč do Itálie-Livorno)
➸ Den 2. Livorno (Itálie) → vlakem do Piombino (na trajekt) → Portoferraio (ostrov Elba)
➸ Den 2.-4. Portoferraio
➸ Den 4.-11. Lacona (autobusem)
➸ Den 11. Ráno taxi z Lacony do Portoferraia (busy nejezdili kvůli probíhajícímu rallye), trajektem do Piombina → a vlakem do Říma
➸ Den 11.-14. Řím
➸ Den 14. Řím → Vídeň → Brno → Olomouc.