Dítě u zubaře je obecně velký téma a přípravu na kontrolu nebo zákrok doporučuju nepodcenit. Sdílím našich 8 tipů před návštěvou zubaře.
Příprava k zubaři
Kdo by měl zubaře rád, jak říká náš praděda zuby – pohroma huby.
A v tom myslím tkví podstata problému dítě a zubař.
V první řadě mějme v povědomí, že zubař je kámoš. Když už máte kaz, mluvte o vrtání, jako o velké pomoci, protože je fakt prima, že máme dostupnou zubní péči, když je potřeba.
Samosebou ale mluvíme o prevenci a předcházení kazů. Protože zdravé zuby jsou k nezaplacení.
Divoká Řeka (5 let) má první vrtání dvou kazů za sebou. Naše příprava byla asi efektivní, protože zubařka říkala, že to není možný, že se na ni holka při tom vrtání usmívá! Byla jsem připravená i na nějakou tu slzičku, ale nebyla ani jedna. Oba kazy byly uvnitř velký a jeden blízko nervu. Celkově to zvládla dobře, proto jsme za týden naplánovali vrtání dalšího zubu. A to je holka přitom fakt hodně citlivá, řekla bych že hypersenzitivní. Proto přípravu na jakoukoliv akci nebo změnu nepodceňuju, ať už jde o preventivní prohlídky u doktorky nebo oslavu u známých.
Divoké Řece jsem od začátku nic nenálhávala, nezesměšňovala nebo nezlehčovala její obavy, pocity a situaci samotnou. Takový to nebreč, to nic není, o nic nejde, to bude dobrý, jseš velká holka, to zvládneš… A co když nezvládne, co když se sesype, no a co?
U nás nehrozí, abych dítěti nevysvětlila a neobjasnila, co se bude dít (s ním nebo okolo něj). A s takovým tím přístupem, kdy nic neřeknu a rovnou k věci (nebo při hlídání se prostě vytratím bez rozloučení) bych u nás neobstála. Učím děti pracovat se svými emocemi tváří v tvář.
Ošetření emocí a příprava na vrtání
Takže naše ošetření emocí a příprava na vrtání:
➸ Byl jednou jeden život
Asi tento francouzský pohádkový seriál všichni známe, takže dítěti pustit díl o zubech prosím :).
➸ Mluvit, mluvit, mluvit
Holka měla potřebu se ptát a mluvit o tom několik dní, hlavně večer před spaním. Jde vidět, že ji to tížilo.
➸ Hra a příprava na vrtání
1. Zuby. Doma jsme kreslili zub na druhou stranu otevřenou pusu se zubama. Obrázek jsme kreslili společně a rty, jazyk, dásno vymalovávala ona.
Zalaminovali jsme to a fixou kreslili kazíky a různé příšerky a holka to kartáčkem „čistila“. Moc ji to bavilo.
Pokud doma máte popisovatelnou fólii, nebo tabuli na křídy, dokázala bych si to představit i takto formou hry nakreslit a mazat (čistit).
2. Hraní si na paní zubařku. Sedla si do křesla a dopodrobna jsem ji vysvětlila, co se s ní bude dít. Otevřít pusu, že to bude trvat dýl a je třeba mít pusu pořád otevřenou (jako když si čistí zuby…), nejlíp se nehýbat, tak jako u stříhání nehtů. Že se dá do pusy taková hadička na odsávání slin, aby tam netekly a nezavazely a že to dělá takový zvuk, chrčení, bublání (to ji zajímalo, jestli se ta hadička ale nezapíchne do pusy, ujistila jsem ji, že ne, ale že to třeba může tlačit). A ještě vatu za tvář/dásno, na ty sliny, aby se tam nepletly…
Vrtačka že dělá takový zvuk bzzzz (neříkala jsem „nepříjemný“ zvuk, abych ji nestrašila a neprogramovala k obavám, ale aby věděla jak to bzučí a pak ji to třeba nevyděsilo). Že vrtačka na tom zoubku bude brnět, vibrovat a když to bude hlubší a zajede třeba víc, že to může i zabolet, ale chvilku. A připomněla jsem její úrazy a bolístky, které byly mnohem větší a zvládla to.
Vysvětlila jsem jí, že vrtání bez injekce je pro mě úplně v pohodě a řekla jsem svůj příběh. Já jsem totiž od mala dostávala při každým vrtání injekci (umrtvení) a až jako dospělá jsem zjistila, že se vrtá i bez injekce. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit. A tak jsem to teda zkusila a injekci už nikdy víc nechci (pokud nepůjde o něco vážnýho). To opíchnutí a následný odeznívání umrtvení po zákroku je mnohem horší, než vrtání zubu bez toho.
Dál ji čeká vypláchnutí, pak zub ofoukne takovým fukátkem. Plomba, že to je jako plastelína, kterou tam natlačí. Pak přiloží takový přístroj se světýlkem, aby to ztvrdlo. A broušení, aby to nezavazelo a nebylo nepříjemné. Skousnutí do papírku atd.
Bavilo to i jí, že jsem já byla v křesle nebo plyšák a ona to kontrolovala a vrtala.
➸ Strach
Přestože se těšila a já o tom mluvila kladně, jak to bude fajn, když se ten zub spraví a nemusíme se při čištění tak trápit mezizubníma kartáčkama, že se kaz nebude rozšiřovat a nebude to pak bolet víc a víc, měla pochopitelně strach i obavy (den předem i v čekárně). Tady nepomůžou rady ani zlehčovaní, ale přijetí.
Chápu, je to napínavý. Chápu, cítíš strach, obavy, já jsem to taky tak cítila, ale pak mě to překvapilo, že to nebolelo tak, jak jsem si myslela.
A mluvili jsme o strachu, k čemu je, že nás chrání před nebezpečím, abychom přežili. Třeba strach z výšek, abychom neskákali z balkónu nebo strach z tygra, aby nás nesežral. Ale v některých situacích, že je strach zbytečný, třeba s tím zubem, víme, že je potřeba ho spravit, aby se to nezhoršilo.
Takže může tomu strachu pomoct, uvědomit si, že ho má, říct mu ahoj strachu, vím že tu jsi, nemusíš tu být, ale to je v pořádku, spolu to zvládneme. A sama mi ho popsala jak vypadá, ze to je černý plamínek. A ptala se, jestli tam má i odvahu? Já na to jasně, musí být rovnováha. A tak si sama představovala a řekla, že tam má strach i odvahu.
Strach jsem nepotlačovala, nesnažíme se ho zlikvidovat, ale pracovat s ním. Říkala jsem, že to je normální a přirozené, není špatný, když se bojíme, že nás strach chrání před nebezpečím, ale jindy je zbytečný a tak si ho uvědomíme, pohladíme, řekneme mu, že tu být nemusí, ale nevadí, zvládneme to i se strachem a jdeme do toho, protože víme, že je to potřeba.
Aby celkově v životě věděla, že když chceme udělat velký krok, investovat do sebe a něco zkusit, ale máme strach, že ho nemusíme poslouchat, nemusíme se za něj, ani za sebe stydět, když se bojíme, ale že se nemusíme strachem nechat ovládat.
Mluvím s Divokou Řekou, že má vždy možnost volby. Tak jako se školkou, když se se mnou doma někdy nudí, když potřebuju pracovat, připomenu ji, že může chodit do školky a hrát si s dětmi.
A celkově, když dělá něco, v čem nejsme všichni spokojení, je to její volba, ale připomenu ty možné a přirozené důsledky (tresty ani výhružky nepoužíváme viz tento článek). Může to být i to, že ji budu stále připomínat, že vidím pořád neuklizené špinavé nádobí na stole, boty v předsíni, cokoliv (bez povelu a rozkazu, jen sdělení). Nebo v jiné situaci, že budu netrpělivá a nervózní nebo horší hmatatelné důsledky od úrazu, rozbití hračky apod. A tak je to i se zuby, aby je měla zdravé, je potřeba si je čistit a jíst málo sladkostí. Sladkost je pochutina a ta je v pořádku, až tělu dodá živiny a sní plnohodnotné jídlo. Nechce, nemusí, sní to až bude mít hlad, ale nezaháníme hlad sladkostmi, ty jsou vždy po živinách.
➸ Plyšák
Snad na každou kontrolu si holka s sebou brala nějakého medvídka (někdy měl i prý kazy). Řekli jsme to paní zubařce a ta ho také zkontrolovala.
➸ Levandulový esenciální olejíček
Levanduli prostě miluju, mažu si ji snad každej den, když jsem unavená, přetažená a zrovna ty svoje emoce s dětma moc nedávám. Mažu ho i dětem na cestách nebo na spaní v náročnějších dnech. Zklidňuje mysl, tělo i duši.
Holce jsem levandulová EO v čekárně kapla na roušku, na spánky a na předloktí. A povídala jsem jí o účincích levandule a celkově, jak nám vůně dokáží navodit dobrou náladu (nebo naopak smrad špatnou).
Já považuji aromaterapii minimálně jako formu duševní hygieny. I kdyby to bylo jen placebo, které taky funguje.
➸ Jistota bezpečí
Ujišťovala jsem ji, že budu celou dobu s ní. Říkala jsem ji, že nevím, jestli mi může sedět na klíně, ale že se domluvím, abych ji mohla držet za ruku a to ji stačilo. Často se mě na to ptala a potřebovala ujistit, jestli ji určitě budu aspoň celou dobu držet za ruku a budu s ní. Ve finále mi mohla sedět na klíně a to bylo nejlepší.
Jinak o vašich právech na nepřetržitou přítomnost u dítěte (i v jiných situacích), řeší po právní stránce skvělé ženy ve fb skupince: Podpoříte mne v osvětě?(Práva v nemocnici a AKTIVNÍ řešení stížností).
Díky ní dovzdělávají rodiče o jejich právech (např. i přítomnost u anestezie a potom u probuzení dítěte) a informují o častém porušování a nepřípustném chování zdravotníků k rodičům a dětem. Díky nim se hýbou ledy tam nahoře a přístup k rodičům/rodičkám se pomalu, ale jistě mění k lepšímu. Je neuvěřitelné, že v 21. století si ženy musí často obhajovat přirozený porod (bez rutinních a neopodstatněných zásahů) nebo přítomnost u dítěte při zákroku nebo hospitalizaci přes noc).
Nakonec se i nechala vyfotit pro tátu a to se jinak nerada fotí, jen když s tím souhlasí.
Jsem si vědoma toho, že s narozením sourozence jsem u holky dočišťování zubů flákala a se sladkostma jsme taky trochu víc polevili. A i když je lepší ústní hygienu opravdu nepodceňovat, přeju vám, ať případné vrtání zvládnete tak jako my.
Ať se daří!
↟↟↟↟↟
Sdílejte na fb:
