Nošení dětí je prostě láska, možná proto, že je při tom srdce na srdci? Důvodů je povícero a na všechny se podíváme.
V článku najdete tato témata:
➸ 1. Synapse a attachment (vztahové vazby)
➸ 2. Instinktivní pláč a mozek dítěte
➸ 3. Kortizol
➸ 4. Oxytocin
➸ 5. Rozmazlení a neosamostatnění
➸ 6. Evoluce
➸ 7. Zničená záda
➸ 8. Nenaučí se chodit nebo začne chodit pozdě
➸ 9. A co teprve zničená záda maminky
➸ 10. Výběr nosítka nebo šátku
➸ 11. Klidné dítě = klidná máma
➸ 12. Zima a navlíkání
➸ 13. Přesuny a cestování
➸ 14. Kojení
➸ 15. Když se cítím jako máma na prd
➸ Bonus na konec
Ani nevím, jestli dnes ještě panují nějaké mýty o nošení dětí v šátku nebo ergonomickém nosítku v souvislosti se zničenými zády, rozmazleností nebo neosamostatněním. Jestli ano a stále někdo pochybuje, mám tady pro něj pár řádků.
1. Synapse a attachment
V prvních třech letech se dovyvíjí mozek dítěte a vytváří se synapse, zkušenosti a vzorce, které ho ovlivní na celý život ve vztahu k sobě, k ostatním i k okolí.
Britský psychoanalytik John Bowlby, který pracoval pro WHO (Světovou zdravotnickou organizaci) pojmenoval vztahovou vazbu Attachment, podle prvotní komunikace malého dítěte, které když něco potřebuje, vztahuje ručičky k pečující osobě, aby se jí chytlo (attach).
Na přednáškách neuropatologa Františka Koukolíka, který získal řadu ocenění, se můžete dozvědět, že dotek je pro nás stejně důležitý jako zrak nebo sluch.
Kontakt tělo na tělo nám zajišťuje tzv. bezpečnou vazbu (člověka zklidňuje po celý život). Dítě důvěřuje nám i světu a očekává nasycení těchto potřeb.
Jsou ale další vztahové vazby, které dítěti můžete předat nedostatečnou empatií, kdy se dítě naučí potlačovat své emoce, přestane plakat, nasycení potřeb příliš neočekává, nebo ví, že se na nás nemůže spolehnout apod.
Jsou to:
➸ Vyhýbavá vztahová vazba
Například lidé, kteří mají problém s blízkostí ve vztazích a se svěřováním se ostatním.
➸ Úzkostně ambivalentní vztahová vazba
Potřeba mít druhého pořád u sebe nebo ho neustále kontrolovat, strach z opuštění.
➸ Dezorganizovaná vztahová vazba
Nepředvídatelná kombinace obojího. Jednou partnera dotyčný prosí, aby neodcházel, jindy na něj řve, ať vypadne.
Pokud máma dlouhodobě nepřichází na zavolání dítěte (pláč), z jeho pohledu dochází k definitivnímu opuštění a podle psychoanalýzy je to pro něj stejné, jako kdyby umřela.
Malé děti žijí přítomností ve věčném „teď“. „Chvíle“ volání o pomoc je pro ně nekonečně dlouhá a stresující.
Dítě nezná minulost nebo budoucnost. Malé děti ani neumí počkat, to až kolem 4. roku pozoruji, že naše holka chápe, že nějakou věc nedostane hned, ale třeba až po obědě, v létě, na narozeniny…
Proto na děti neaplikujte různé vyplakávací metody. A pokud se již stalo, nevyčítejte si to, dělali jste to nejlepší, co jste věděli. Výčitky nic nezmění. Každý den je nový začátek.
2. Instinktivní pláč a mozek dítěte
Miminka prostě pláčou, je to jejich jediná komunikace. Mně to jaksi nikdo neřekl a v okruhu mých známých nikdo děti neměl. Byl to pro mě celkem šok, že miminko pláče snad skoro pořád (pokud efektivně neuspokojíte jeho potřebu).
Koho to teprve čeká, psychicky se na to připravte. Jediné, co nejvíc pomáhalo, bylo navázat na srdce a byl klid (pak taky samozřejmě sundat plínu a nechat na volno, BKM, kojení na požádání atd.)
V dřívějších dobách by osamocené miminko bylo odsouzeno k záhubě, kdyby na sebe neupozornilo pláčem. Opuštění pro něj znamená život ohrožující stav a pláč zajišťuje jeho přežití. To máme geneticky zakódované, bez rodičů by nepřežilo.
Není přirozené nechat dítě plakat, dokud samo neusne vyčerpáním a nenaučí se, že jeho jediná komunikace selhala a na mámu není spoleh a že to co cítí je nežádoucí, tudíž ono je špatně.
Každý rodič chce, aby si dítě neslo do života ty správné vzorce, že je bezpodmínečně milované, aby bylo zdravě sebevědomé a vyrostl z něj nezávislý, respektující a odpovědný jedinec. Kontakt při nošení dětí podle potřeby jim dává láskyplnou náruč naplňující pocit bezpečí, jistoty a důvěru v sebe a v život.
3. Kortizol
Když miminko pláče, vyplavuje se do těla stresový hormon kortizol a v těle zůstává dlouho poté, co bylo vycvičeno k tiché panice neplakat.
Kromě toho, že dítě trpí strachem, v dlouhodobém horizontu kortizol způsobuje řadu zdravotních potíží, např. vysoký krevní tlak, ovlivňuje střevní mikroflóru, oslabuje imunitní systém, způsobuje poruchy pozornosti, nespolečenské chování i obezitu.
4. Oxytocin
Při nošení tělo na tělo se vylučuje u matky i dítěte oxytocin = hormon lásky, který je zapotřebí ke spokojenosti dítěte i maminky, prohlubuje láskyplný vztah mezi nimi.
Oxytocin se tvoří i při kojení a podporuje tvorbu mléka. Pro bezproblémové kojení noste (nebo se mazlete v posteli) nejlépe nahatí, přikládejte dítě často k prsu a kojte na požádání (žádné řízené intervaly).
Při nošení máte pod nosem hlavičku miminka, která uvolňuje feromony a ty působí na náš limbický systém v mozku. Takže to návykové přičichávání k vláskům miminka posiluje láskyplné a pečující pouto.
A já si říkala, čím to je, že jsem pořád tak happy, naplněná a empatická k tomu tvorečkovi, přestože jsem byla kolikrát hódně vyčerpaná. Příroda to krásně zařídila. Proto kojme a nosme tak často, jak to ten drobek potřebuje.
5. Rozmazlení a NEosamostatnění
Dítě je emočně spojené s mámou, je s ní jedno tělo, to je normální symbiotická fáze a proto může být pro miminko často stresující, když ho chová někdo jiný. I to, co trápí mámu, trápí i dítě. Jsou stále spojeny pomyslnou pupeční šňůrou a ono to vnímá tak, jako by se to dělo i jemu.
Dítě se postupně a přirozeně osamostatňuje lozením, prvními krůčky a když se samo vzdaluje od mámy. To ale neznamená, že je třeba ve 2 letech už připraveno na školku, v tom se zase psychologové shodují, že není. Do školky má jít nejdříve ve 3 letech, ale i to je individuální. Některé děti jsou připraveny třeba až ve 4 letech.
Na přednáškách a seminářích, které jsem absolvovala, dokonce zdůrazňují, že děti narozené květen až srpen, by neměly chodit hned od září do školy (čerstvě v 6 letech). Přecejen děti, které od září dál oslaví v 1.třídě sedmé narozeniny mají velký náskok.
Odklad nikomu neublížil, ale naopak spoustu škody prý na dítěti nadělalo předčasné umístění do školy. Takže se řiďte podle vašich pocitů i pocitů vašeho dítěte.
6. Evoluce
Také se tomu říká 4. trimestr. Lidské mládě se rodí na svět „nedopečené“, má nedovyvinutý nervový systém a dozrává trávící soustava.
Může za to evoluce, zvětšil se nám mozek, zúžila pánev a nebylo by fyzicky možné porodit větší dítě. Vzpřímili jsme se, uvolnily se nám ruce, a tak příroda počítá s úzkou vazbou mezi matkou a dítětem.
Lidský novorozenec se řadí podle biologa a etologa Bernarda Hassensteina do skupiny tzv. „pasivní nošenec“. Už nemáme srst, za kterou by se miminko drželo, ale úchopový reflex miminku zůstal, takové to první chytnutí vašeho prstu.
Také když miminko zvednete, instinktivně zaujme abdukčně flekční polohu, rozčapí nožičky v očekávání, že bude nošeno na těle. Běžně má takto nožky i když leží nebo pláče (takže to je pro něj naprosto přirozená poloha).
Další dělení mláďat savců podle psychologa Matějíčka je na běhavce (např. zajíc, kůň, žirafa, po narození už chodí a před potenciálním nebezpečím dokáží utéct) a hnízdonoše (rodí se se zavřenýma očima i zvukovody, např. ptáčata, štěňata nebo koťata, zůstávají v hnízdě a při nebezpečí se přikrčí, rozhodně nevřeští jako lidský novorozenec).
Mylně se k našim miminkům chováme jako ke hnízdonošům, když je odkládáme do kočárků a postýlek.
7. Zničená záda
Mnoho rodičů NEnapadne, jestli také neničí zádíčka předčasným posazováním miminka, dokud si samo nesedne. A co předčasné chození za ručičku a odkládání do chodítek, dokud samo nechodí?
Správná odpověď je totiž ano, přetěžují se meziobratlové ploténky, protože rodiče přeskakují vývojové etapy dítěte, které ještě nemá posílené všechny potřebné svaly (plazením, lozením, samostatnou chůzí…).
A stejně tak je to i v případě nošení v NEergonomickém nosítku, lidově řečeno visítku (dítě visí za rozkrok). Na rozdíl mezi ergonomickým nosítkem a „visítkem“ jsem se zaměřila v článku tady.
8. Nenaučí se chodit nebo bude „opožděnej“.
Při nošení pracují i svaly dítěte. Je to něco jako hippoterapie. Maminka s dítětem chodí, vaří, nakupuje, naklání se, venčí pejska a děťátko na tyto pohyby reaguje. Takže není výjimkou, že nošené děti chodí dříve, to je ale samozřejmě individuální a nejde to paušalizovat.
U nás Divoká Řeka chodila v 10 měsících a Malej Bizon zatím v 6 měsících sedí bez opory a už se začíná stavět na nohy (EDIT: krátce před 10 měsícem se rozchodil). Takže rozhodně nejsou pozadu a to kočár nepoužíváme, ale máme ho, holka v něm jezdila párkrát (hlavně později) a kluk v něm začal jezdit tak od 11 měsíce, do té doby byli 100% nošenci.
Vím, že tohle je malý vzorek pro statistiku. Kdy se dítě naučí to či ono je velmi individuální a nejde dítě hodnotit podle tabulek. Spousta nosících maminek také hlásí předčasné chození. Jiné zase ne. Ale jedno je jisté, správné ergonomické nošení dítěti neublíží.
9. A co zničená záda maminky?
Paradoxně mnohem víc bolí záda a ruce při nošení dětí a chování na rukou. V nosítku/šátku se váha miminka krásně rozloží na celá záda a pokud si maminka hlídá správné držení těla, je to i dobré posilování.
Pochopitelně nošení asi nebude pro lidi nemocné nebo lidi s nějakými zdravotními problémy.
10. Výběr nosítka nebo šátku
Důležité je mít látku od kolínka ke kolínku (na míru dítěte) pro správné podsazení a dostatečně vysokou a měkkou zádovou opěrku u nosítka (žádné vyztužení a tvrdé materiály). Šátky se zase liší gramáží, materiálem, s tím souvisí také funkčnost (vzdušnost v létě, hřejivost v zimě) i nosností při nošení od malých miminek po větší a těžší děti.
Pokud si nejste jisti ve výběru nosítka nebo úvazu v šátku, zeptejte se na radu zkušené kamarádky nebo v nosících skupinkách na fb (hlavní je Nosíme děti, kterou vedou zkušené odbornice nejen na nošení dětí), popřípadě na osobním srazu regionálních nosících skupinek.
11. Klidné dítě = klidná máma
Není nic jednoduššího, než si děťátko navázat, aby cítilo vaši vůni a tlukot srdce. Vždyť na to bylo zvyklé jeho celičký život po dobu 9 měsíců a najednou střih a už by mělo klidně spát samo v postýlce, opravdu?
K nezaplacení jsou ty volné ruce pro jiné potřeby a spokojené dítě bez křiku a mých nervů v kýblu. Moje děti mi v nosítku spí déle a to je i přes to „nepohodlí“ k nezaplacení, protože mám víc času k práci, tvorbě…
Kolikrát jsem si říkala v těch zběsilých situací (kolika, růst zubů, nemoc…) kdy nic jiného dítěti nepomohlo, než ho k sobě navázat a dlóuho houpat na balóně, že si maminky to mateřství dělají zbytečně těžší, když se brání nošení.
Párkrát se mi nechtělo navazovat a chovala jsem děti jen tak v rukách s tím, že to za chvíli přejde a brzy usnou, ale z toho mě opravdu bolely ruce a celej člověk. A ještě k tomu ten proces pláč-uklidňování-moje vyčerpání jsem si akorát prodlužovala. Navázat k sobě bylo nejefektivnější pro obě strany.
Takže tento pomocník k nezaplacení do každé rodiny!
Jak na nošení dětí
A nenechte se odradit od začátků, kdy si nejste jistá a miminko vypadá, že nošení nesnáší. Každé dítě je nošenec, některé víc a některé míň. Kluk vypadá, že není vůbec nosící, často chce být venku, ale jen jsem musela přijít na to, jak to synchronizovat, kdy a jak často mu dát prostor. A jak začal chodit, tak chodil po svých na střídačku s nošením dolů/nahoru/dolů/nahoru…
Holka si zase v nosítku/šátku hověla x hodin ani nedutala.
Pořád platilo, že na největší hell a pláč, bylo nošení v nosítku nejefektivnější, i to kojení v něm a přesuny na cestách jsou nej. Jen je třeba to nevzdávat. V začátcích nejvíce pomůže dítě navázat a rovnou vyrazit ven. Tam má děťátko hodně podnětů ke koukání + to houpaní při chůzi ho uklidňuje (pohupujte se i při navazování, popř. těm větším dejte do ruky jídlo/hračku).
Za zmínku také stojí často vyskytující se kiss syndrom (blokáda krční páteře, nejčastěji způsobeno zdravotníky při porodu a to taháním miminka za hlavičku z porodních cest). Příznaky jsou mimo jiné i plačtivost a ze zkušeností ostatních žen, po odstranění problému si děti nošení zamilovaly.
12. Zima a navlíkání
V zimě odpadne to nekonečné navlíkání malého miminka, prostě ho jen oblečete do bodýčka, tak jako vy sebe do trička a přes vás dáte nosící mikinu a bundu (lze vyřešit ušitím vsadky do vaší současné bundy).
A když miminko usne a jste třeba v obchodě nebo na návštěvě, jednoduše vysvlečete bundu, rozepnete mikinu a miminko může v klidu spát dál, aniž by se přehřívalo (ani máma se nemusí potit).
13. Přesuny a cestování
Dostanete se jednoduše bez pomoci a komplikací i do těžko přístupných míst, MHD, schody, úzké uličky. Do obchodů to otevírání dveří a prdolení s kočárem, hledání výtahu a vyhýbání lidem je pruda…
Ty přesuny jsou celkově rychlejší už od chvíle, kdy vyjdete z domu, prostě nahodíte dítě třeba na záda jako batoh a jdete.
Ale nic proti kočáru, i ten je někdy fajn, třeba když jsem byla nemocná a vyřízená, říkala jsem si, že v takových situacích v něm vidím velký smysl, třeba když je žena po nějakém úrazu. Takže díky za ty možnosti.
14. Kojení
Kojení! Já stydlivka kojila s prvorozenou na veřejnosti většinou jenom v nosítku.
Nebo na cestách, při pochůzkách žádný zastavování a hledání fajn místa, prostě nahodíte, nosíte a zároveň kojíte a jdete třeba dál. Co teprve v zimě, musím přemýšlet, kde nakojím to plačící dítě? Všude a nezpozorovaně. Kojení v zimě je pro mě velký plus.
Je to i nejlepší uspávací rituál, žádný houpání a ježdění kočárem sem a tam. Spojíte příjemné s užitečným, kojení a spánek s pochůzkama.
Nebo když je dítě v běsu z bolístky (nemoc, zuby) či prostě přetažené a nechce se nakojit a uklidnit, v nosítku se většinou vždy uklidní, uvolní, nakojí a usne.
Chápu, že někomu kočár vyhovuje, já jen sdílím svůj pohled a nošení u mě vyhrává ve všech směrech.
Taky děti většinou lépe prospívají, mě se snad na každé prohlídce u doktorky ptali, jestli nedokrmuji umělým mlíkem, protože problémy s přibíráním jsme fakt neměli. A není divu, v nosítku/šátku má dítě prsa kdykoliv k dispozici a není třeba ho hondat v kočáru, když pláče nebo používat dudlík. I tvorba mateřského mléka závisí právě na tom těsném kontaktu s matkou.
15. Když se cítím jako máma na prd
Věřte, že to není žádná výjimka. S dětmi jsou ty výkyvy mnohem častější a pochybnosti jsou tady. Tak se trochu uchlácholím tím, že jsem dětem dala aspoň ten kontakt a empatii v období, kdy to nejvíc potřebovaly, že jsem byla dobrá aspoň v naplňování téhle základní potřeby, přestože se někdy cítím, že třeba v jiných oblastech selhávám. To je taková moje berlička.
A bonus nakonec
Když vám dítě už chodí a chce zrovna ťapat, můžete si do nosítka odložit třeba nákup nebo těžkej meloun :).
Tak nošení zdar!
↟↟↟↟↟
Sdílejte:
